naše srdce bije pro SPARTU !

Navštívili jsme

AC SPARTA PRAHA - FC Tescoma Zlín

AC SPARTA PRAHA - FC Tescoma Zlín

sparta-zlin.jpg

Nervy (AC SPARTA PRAHA - FC Tescoma Zlín, 3. lig. kolo)

Po středečním pohárovém večeru, kdy jsme podlehli slavnému Arsenalu, se zbytek týdne celý národ dohadoval o kondici našich hráčů. Všichni možní i nemožní odborníci kritizují Spartu za nedostatečnou přípravu. Jirka Tvrz z Prahy 6 zas jásá nad tím, že našeho brouska Toma Řepku dokázal vyřadit ze hry faulující Fabregas. Málokdo si uvědomuje, že zejména v Anglii se hraje v naprosto jiném tempu, že tyto kluby jsou výběrem těch nejlepších a nejodolnějších borců z celého světa. A hrají podobné zápasy 2x týdně. Není jen ostudou Sparty, že nedokáže odehrát celý zápas v obrovském tempu, je to problém celého našeho fotbalu. Jednoduše nemáme zkušenosti s těmito dostihy. Žádný přípravný zápas nedokáže hráče na takový fičák připravit. To se prostě musí prožít naostro v soutěžních zápasech. A zde nám ta zápasová zkušenost chybí. Ti, kteří mají podobné zápasy již za sebou odcházejí a nově příchozí nic podobného ještě nezažili. Začarovaný kruh. My jsme zatím jen škodovčička, která by si ráda zazávodila s McLarenem. Jsem překvapen, že se na poslední chvíli Sparta snaží přeložit zápas na neděli. Proboha proč? Mnoho ostatních týmů, které odehrály svá utkání ve středu, dnes normálně nastupuje v ligových soutěžích. Nás další zápas čeká až za týden, okamžitě bych vyjednal na středu přípravné utkání. Na takové zápasové zatížení si musíme zvyknout i my, jinak jsme v Evropě bez šancí. Jiná cesta neexistuje.

Zdravotní potíže kolegy v zaměstnání způsobily, že po dlouhé době musím vynechat ligový zápas Spartičky. Místo na Letnou, jedu do továrny. Ale ty nervy, které jsem včera prožil, to bylo o zdraví. Nervovat se na tribuně, vyskakovat při šancích, zklamaně zpět sedat na sedačku, rvát si vlasy po zahozené šanci Doška, Rezka či Kuldy, blednout při nejistém zákroku Tomáše Poštulky nebo nejistém zákroku Michala Kadlece, to všechno je brnkačka proti situaci, kdy je fanoušek odkázán na teletext z Intranetu, esemesky od kamarádů nebo na občasný zpravodajský komentář reportéra Radiožurnálu Tomáše Kohouta. Nic z toho nedokáže nahradit přímou účast na stadiónu.

A tak se pokusím okomentovat utkání, které jsem neviděl. Bombito alias Stevie Wonder v akci.

Plním své pracovní povinnosti a ve vzdálenosti několika stanic tramvají nastupují borci v těch nejkrásnějších dresech ke svému dalšímu ligovému utkání. Zlí hoši ze Zlína přijeli, říká upoutávka na oficiálních webových stránkách Sparty. A protože Zlín nejvíce proslavil obuvník Baťa, jsou dnes i ceny vstupenek Baťovské. 49 nebo 99 káčé. No, nekup to! Ale Sparťanský fanoušek se ukáže být zmlsaným, a tak ani skvělá cena nepřitáhne na Letnou více jak 7 000 diváků. Jóó, to na Arsenal by šel každý, ale podpořit Spartičku s „obyčejným“ Zlínem dokáží jen ti nejvěrnější. Dám refresh na počítači a teletext hlásí 0:1. Už to zase blbne, napadá mě okamžitě. V tom zakuňká první esemeska:“Prosím Tě, co se to tam děje, prý prohráváme!“ Nestačím ani odpovědět a přichází druhá: „Nevíš, jak hraje Sparta? A hraje dneska vůbec?“ píše jeden fanoušek týmu SK Arbitráž. Za chvilku radostným hlasem oznamuje Tomáš Kohout, že Libor Žůrek před malou chvílí vsítil úvodní branku utkání a že Spartě se nedaří odčinit středeční nedobrý výkon s Arsenalem. Sice má převahu, ale hosté s přehledem všechny snahy Sparty o vyrovnání odvrací. Další vstup očekávejte na konci poločasu. Zuřivě klikám na refresh a stále vidím to fialové 0:1. Co se tam, prokristapána, děje? A již je tu se svým dalším vstupem Tomáš Kohout. První poločas končí a Sparta překvapivě prohrává s outsiderem 0:1, hlásá do světa. Já snad s tou prací šlehnu a pojedu tam, napadá mě v duchu. To jsou nervy! Telefonát z Letné mě optimismus do žil nežene. Máme prý sice převahu, ale znovu se projevuje největší bolest, nedokážeme pořádně vystřelit. Nic nového pod sluncem. Na chvilku zapomínám na fotbal a likviduji pracovní resty. Osmnáctá hodina odbila a v rádiu běží zprávy. Topolánek, Kalousek, Tlustý, Paroubek se prý posral, atentáty v Íráku, únos letadla, bla bla bla. Dejte už konečně ten sport! Copak mě v tuto chvíli zajímají hádky politiků? Tak ještě počasí. Ráno hmlisto, odpoledne tak isto, v noci tma. Konečně Kohout! Posmutnělým hlasem oznamuje, že Zlínobijec Libor Došek vyrovnává na 1:1. V tom zvoní mobil. „Nazdar Pepiku, nevíš, jak hraje Sparta?“ volá kamarád jedoucí na Bazaly. „Hahahaha“ ozývá se zbytek posádky jeho auta. Radostně mu sděluji, že před chvilkou Došan vyrovnal. Mám práci, ozvu se Ti za chvilku, slibuji. Uběhne pár minut a přichází další SMS. „Moc nevyskakuj radostí, Maty dal před chvilkou hlavou druhý gól!“ Sláva!!! Okamžitě volám svého „Chachara“. „Kámo, před chvilkou dal váš miláček druhý gól!“ „Fakt? Pičo, Žůrek dal druhej gól, Sparta teče!“ slyším ze sluchátka a následuje jásot posádky. Jářku:“Žádnej Žůrek, ale Maty!!!“ „Maty? Ten Jidáš? Ahoj, ozvu se po zápase Baníčku.“ Ještě jeden nebo dva vstupy v rozhlase z Letné a konečně si můžu oddychnout. Nikdy bych nevěřil, že to mohou být takové nervy nebýt přitom. Na tribuně člověk to trápení prožívá s ostatními, vidí, jak se hráči snaží nebo nesnaží, ale nebýt tam je mnohem horší.

Ráno mě přichází vystřídat kolega, který sledoval na Letné zápas místo mne. „Co je s Tebou, vždyť sotva jdeš?“ „Člověče, mě bolí nohy, že si to nedovedeš představit!“ „Z čeho, celou noc jsi spal.“ „Z toho fotbalu. Já to na té tribuně hrál s nima. Musel jsem jim pomoct, jinak by asi nevyhráli!“spracoval pavel.e©